Vítejte,
toto je takovej náš soukromej rozcestník pro geocaching...


    Tak jsme si 20.6.2006 pořídili bluetooth přijímač GPS i-tec BT-339, pro používání s pocketem HP iPAQ rx3715 a navigačním programem. A jak tak brouzdám netem, tak jsem zjistil, že existuje jakýsi geocaching. Nejbližší cache (keš) našemu bydlišti byla na Hněvíně (GCRB1P), tak jsme ještě ten den 20.6. na ní vyrazili. A vono nic.... No prostě jsem si opsal souřadnice, lítali jsme kolem dokola a čísla se ne a ne přibližovat. A mimochodem jsme hledali podle iGO na obrazovce satelitů a souřadnice keše jsme měli na papírku. Takto jsme chodili tak dlouho, až jsme se k těm souřadnicím přiblížili. Žádná šipka a vzdálenost. Ani nevím jsme těch keší takhle našli, ale těch několik prvních ano.
    Tak jsme zklamaní odešli a doma zjistili, že zápis souřadnic má několik formátů. Vybaveni novými vědomostmi jsme vyrazili 22.6. podruhé, místo jsme už podle souřadnic našli, ale kešku ne. Tak jsem se k svému neúspěchu přiznal ve svém prvním logu  hněvínské keše a poslal fotku ownerovi. Ten mi odpověděl: "Ano, poznávám Hněvín, ale tady keš není - hledej dál.
    Tak jsme se tam vypravili potřetí (to už jsme měli ulovené 2 jiné keše) a konečně ji našli. Později byli souřadnice upřesněny, takže ti co hledají už po nás, si ušetří zklamání, zvlášť v případě vyrazí-li na Hněvín pro svou první kešku.
    Trochu zpět - naše první nalezená keš byl Zlatník (GCVY7E) dne 24.6. Vypravili jsme se tam jakoby na půlhodinové rozptýlení, prostě mě vůbec nenapadlo, že se budu škrábat až nahoru, navíc s dvouletou Verunkou na zádech a v děsným, fakt děsným vedru. Ňáký škrábance na nohou z cesty (je na to upozorňováno) jsme v tom už ani nevnímali.
    Ovšem když jsme se tam doškrábali a keš po chvilce našli, tak jsme ožili a řekli si, že to stálo za to, to se nám líbí, chceme hledat další.
    Naší druhou keš jsme našli opět ve čtyřech (já, Evička, Martinka a Verunka), a byla to Bořeň (GCPFZY) dne 29.6.2006 a hned ten den posilněni výkonem jsme zdolali tu "zatracenou" hněvínskou.
Pak odjela Martinka na tábor a žádala nás, ať bez ní nehledáme. To se ale nedalo...
Další (zatím nejjednodušší) naší nalezenou keší byla Chomutov lakes #1 (GCPBP3).
    Jednou (26.7.) jsem se sám na motorce vypravil na keš Lysice (u Lužic). Zase horko, projel jsem hafo kilometrů po lese - fakt ještě nejsem zběhlej hledač, navíc jsem měl půjčenej pocket a novej soft, s kterým jsem neuměl, no ale nakonec nalezeno. Špinavej jak prase jsem se vrátil na zahradu a byl spokojen.
    No a pak jsme za jeden den 29.7. ulovili 4 keše, já bych teda s Evči bráchou hledal dál, ale holčičky už byli unavený, tak jsme jeli domu.

Tím to tedy začalo, postupně však, jak začala být GPSka dostupná každému mudlovi, tak kvalita kešek upadala a upadala, až se začli objevovat kešky ve skleničce od snědené přesnídávky a nás (mě) to už prostě přestalo pomalu ale jistě bavit :-(


Od podzimu 2006 do podzimu 2015 jsme chodívali každých 14 dní v neděli na pivko, pokecat nejen o geocachingu.